Téma Fotoprojektu 52/2024 – PŘÍRODA VE MĚSTĚ (30/52) – Online Škola Perfektní Fotografie Bryana Petersona

Také rádi nerušeně fotíte přírodu? Nikde nikdo, jen vy a louka plná kvítí, jen vy a brouci v trávě, jen vy a rybník s klidnou hladinou, na kterou vítr nefouká, jen vy a statný stoletý dub, jen vy a horská panoramata… Na takových místech a o samotě se krásně fotí. No a co takhle focení zmrzlých kapek v trávě v samém víru velkoměsta?! To je teprve zážitek, o tom bych vám mohla něco vyprávět! Tak jestli chcete, můžete si vyslechnout moji nezapomenutelnou historku, kterak jsem se při focení přírody ve městě hanbou málem propadla…

Jednoho krásného prosincového sobotního rána jsem se probudila a když jsem viděla, že je za okny modrá obloha a všude námraza, ještě v polospánku jsem začala navlékat teplé nepromokavé vrstvy a rozhodla se vyběhnout do městského parku, neboť takové počasí a mrazivé podmínky jsou vždy stvořené pro válení se po zemi a lovení zmrzlých kapek v trávě. A to si nejeden fotograf nesmí nechat ujít.

Že jsem vše dělala v polospánku je dost důležitá věc, neb to vysvětluje, proč jsem si před odchodem stihla udělat na čele bouli, vylít na sebe horký čaj a obléct si obráceně kalhoty. Venkovní teplota mě však velmi rychle probudila a v poklusu jsem spěchala na louku ulovit pár záběrů zmrzlých kapek. Ulehla jsem do zmrzlé trávy ničím a nikým nerušena, ono taky kdo by takto brzy v sobotu ráno ve městě vstával, že ano a fotila a fotila. Jak osvobozující a nádherný pocit. Nikde nikdo, jen já, můj fotoaparát a spoustu sluncem osvícených zmrzlých kapek. Ach, nádhera! A jak jsem se tak poddávala fotografické vášni, přestala jsem vnímat věci okolo a jen se posunovala z místa na místo hledíc do hledáčku fotoaparátu. Ostřila, zoomovala… až najednou…

… v hledáčku keřík a u keříku muž, který právě konal ranní potřebu. Nevěřícně na mě koukal, já na něho celá červená až za ušima nejen mrazem, ale aktuálně i studem a v tu chvíli mě nenapadlo nic moudřejšího, než mu popřát dobré ráno, vzít nohy na ramena a utéct. Ono by asi bylo stejně marné vysvětlovat, že v mínusových stupních lezu v parku po zemi, abych si vyfotila trávu… Tomu říkám úskalí při focení přírody ve městě!