V sobotu 9. března 2024 publikoval americký úřad NASA jako prestižní Astronomický snímek dne (Astronomický snímek dne NASA / Astronomy Picture Of the Day, zkráceně APOD – prestižní ocenění nejzajímavější astronomické fotografie dne) fotografii s názvem „Comet Pons-Brooks in Northern Spring“ (Kometa Pons-Brooks ze severního jara), jehož autorem je Petr Horálek z Fyzikálního ústavu v Opavě.
Snímek vznikl 5. března 2024 nedaleko slovenského města Revúca, kam se Petr vydal za jasným počasím zaznamenat kometu 12P/Pons-Brooks s galaxií v Andromedě. Výsledný snímek vznikl jen díky velkému štěstí! Zde je příběh 🙂
Petr Horálek a jeho webinář „TAJEMSTVÍ SNÍMKŮ NASA“ exkluzivně pro Fotoklubovna.cz!
Pondělí 23.9. 2024 | 19:00h
Petr Horálek: „Navzdory slibné předpovědi jsem musel ujet přes 300 km a pak jsem si uvědomil, že večer 5. března 2024 pravděpodobně nepořídím žádný snímek komety 12P/Pons-Brooks. Když jsem totiž dorazil do Telgártu na Slovensku, obloha byla beznadějně zatažená. Věděl jsem, že mám zhruba 2 hodiny na pořízení několika záběrů komety. Rychle jsem se rozhodl přesunout na jih, směrem k městu Revúca. Celou cestu byla na silnici opravdu hustá mlha. Když jsem konečně dojel do Revúcej, obloha se projasnila, ale tuto lokalitu jsem vůbec neznal, takže jsem jen těžko hledal místo s výhledem ke kometě. Nakonec, když už jsem to vzdával a vracel se zpět, objevila se přede mnou napravo cesta na pole. Tak jsem na ní najel, otevřel dveře a koukám, že mám perfektní výhled. Už jsem neztrácel čas, ustavil montáž a začal fotografovat naslepo. Až na snímcích jsem zjistil, že kompozice je vlastně moc pěkná, se vzdáleným stromem a mlhou osvětlenou projíždějícími auty,“ vzpomíná Horálek na své štěstí v neštěstí vedoucí ke vzniku snímku. Jde již o 15. snímek NASA Fyzikálního ústavu v Opavě a 19. snímek NASA, který vznikl na Slovensku.
Petr Horálek a jeho webinář „TAJEMSTVÍ SNÍMKŮ NASA“ exkluzivně pro Fotoklubovna.cz!
Pondělí 23.9. 2024 | 19:00
Kometa je na fotografiích mnohem výraznější než při pozorování očima. Je to způsobeno hned několika důvody, jak Petr upozorňuje:
„Protože moje fotka komety Pons-Brooks a galaxie v Andromedě k mému překvapení vyvolala docela zájem a často se ptáte, jestli je toto tak vidět i očima, pojďme si znovu připomenout, jaký je rozdíl mezi vizuálním dojmem z pozorování oblohy a fotografickým záznamem.
1) Je opravdu ZÁSADNÍ, kde se na kometu (či obecně noční oblohu) koukáte. Palčivý a k mému nepochopení stále ignorovaný problém světelného znečištění (viz www.svetelneznecisteni.cz) je v podstatě základní zdí mezi možností pozorovat krásu noční oblohy (a třeba i kometu) a nemožností cokoliv spatřit. Ve městech kometu zkrátka nespatříte, resp. velmi obtížně ji najdete. Nachází se nízko, rozptyl světla z neúčelně a špatně řešeného osvětlení (které navíc svítí nesmyslně bílou barvou namísto potřebné oranžové, takže nám ničí zdraví a přírodu, a navíc se nedá fotograficky odfiltrovat) způsobuje, že nebe ve městech je i 200x jasnější než kometa (i galaxie) samotná. Ostatně, i v tiskových zprávách opakuji, že je třeba vyjet za tmavým nebem. Málokdo si přitom uvědomuje, že velká města produkují tak mnoho umělého světla, že i když z nich odjedete pryč, nízko nad obzorem je pořád příliš jasný „světelný hřib“, který je mnohokrát jasnější než třeba kometa. Musíte proto vycestovat desítky (ideálně stovky, ale to u nás není možné) kilometrů daleko od jakéhokoliv většího města. Samozřejmě potřebujete najít místo s perfektním výhledem na severozápad (což byl ve finále i můj šťastný konec v jinak beznadějném cestování za jasnem v Muráňské planině 5. března, kdy tato fotka nakonec s velkým štěstím vznikla). Samozřejmě hlavně ve směru na severozápad nesmí rušit město, byť je vzdálené třeba 50 km. Dobrá webovka ukazující, jak moc ve vašem okolí svítí města, je www.lightpollutionmap.info
2) Uvidíme takto kometu, jak je to na obrázku? Nejde to. Lidské oko má menší průměr „objektivu“, zornice se dokáže roztáhnout na přibližně 8 milimetrů, zatímco objektivy mají několik desítek milimetrů (já použil Tamron, průměr čočky tohoto objektivu je 77 mm). Na čip tak dopadá v jeden okamžik více světla než na oko, foťák tedy dostává více fotonů na senzor a může i na relativně krátké expozice zaznamenat více detailů, než jaké kdy spatří adaptované oko na tmavé obloze. To neznamená, že fotka je „fejk“ nebo „nereálná“, realitu ale definuje citlivost fotoaparátu, nikoliv citlivost očí. Ostatně žádné fotky na internetu neodpovídají tomu, co vidíme očima – i ty denní, které se nejvíce přibližují naší vizuální zkušenosti, jsou pořád odlišné od toho, co opravdu vidíme. Foťáky prostě fungují jinak než oči, i když se jejich výrobci snaží, aby výsledky odpovídaly co nejvíce naší vizuální zkušenosti. Denní fotky se tomu ještě blíží díky barevné citlivosti oka za denního světla, noční ovšem z principu fyziologie oka nemohou. Viz dále.
3) Uvidíme kometu nebo galaxii barevně? Bohužel ne. Lidské oko příroda vymyslela tak, že na její fotocitlivé vnitřní stěně, kterou nazýváme sítnice, se nachází více druhů fotoreceptorů. Ve dne přitom používáme čípky, kterých je asi 7 milionů v oku. Tyto fotoreceptory nám umožňují vidět barevně. Když ale přijde šero a přechází v noc, čípky svou citlivostí i množstvím nestačí, a tak chemická reakce v našem oku „zaktivní“ jiné fotoreceptory, tzv. tyčinky. Těch máme v oku mnohem více, udává se, že zdravé oko jich má asi 130 milionů. Spolu s roztaženou zornicí začínáme být mnohem citlivější na minimum světla v noci. Bohužel tyto buňky, i když jich je víc, poskytují informace jen v černobílé. V noci tedy slabé objekty barevně nevidíme, barvy rozeznáme jen u jasných zdrojů světla. Foťák ovšem nemá dva typy fotoreceptorů, ten používá ve dne i v noci stejný čip, jen u něj nastavujeme větší citlivost. Výsledkem je, že snímky noční oblohy jsou barevné, i když my očima tu samou scénu v barvách nevidíme. Je to škoda, že to tak příroda vymyslela, ale nenaděláme nic. Naopak, můžeme oslavovat technický pokrok, díky kterému jsme schopni aspoň na fotkách vidět to, co by jinak viděly naše oči, kdyby v noci na barvy citlivé byly.
4) Zatímco aparáty mohou být rovnoměrně citlivé na všechny vlnové délky spektra viditelného spektra (tedy na všechny barvy duhy, například), možná vás překvapí, že naše oči nevnímají všechny tyto barvy stejně intenzivně. Nejcitlivější jsou oči na zelenožlutou barvu, zatímco nejméně na červenou a třeba i modrofialovou. A to i v noci, kdy vnímáme černobíle, pořád nejlépe vidíme signál ze zelenožluté. To znamená, že i když ty barvy oblohy nevidíme, objekt zářící v zelenožluté se nám zdá jasnější než objekt zářící v červené. Ostatně mnozí milovníci noční oblohy, kteří alespoň jednou byli v přírodě daleko od měst pozorovat hvězdy, vědí, že pokud si chtějí v noci svítit, tak jedině červeným tlumeným světlem, rozhodně ne mobilem (pokud nemáte mód červeného světla na obrazovce), baterkou nebo bílým světlem čelovky, tedy jakýmkoliv světlem, v jehož spektru je i ona zelenožlutá barva. Ve výsledku se zde setkáváme se zajímavým zjištěním – při pozorování komety je očima (přes malý dalekohled) snadno vidět hlava komety, která svítí do zelena. Zato její ohon zářící modrou emisí plynů uvolněných z jádra komety, je vidět o poznání hůře. Foťáky ale tento ohon zachytí snadno, zejména ty astronomicky modifikované, neboť ty mají citlivost v modré stejnou jako v zelené. Co tedy vidíte na snímku, je pěkná ukázka citlivosti aparátu na vlnové délky viditelného světla v noci.
5) Proces přechodu zvýšení citlivosti oka na noční podmínky se nazývá „adaptace oka na tmu“ a je u každého individuální. Někomu trvá adaptace jen pár minut, u jiného i hodinu. Výsledkem bývá časté zklamání, že když už dojedete na místo určení, na místo s tmou a výhledem ke kýženému objektu (v tomto případě kometě a galaxii), nevidíte ani jedno z toho. Zvlášť, když u toho koukáte do mobilu nebo si jakkoliv jinak svítíte (či je poblíž nějaký jasný zdroj světla). Musíte všechno zhasnout, odejít od všech zdrojů světla a počkat, než si vaše oči zvyknou na tmu. Galaxie v Andromedě je na opravdu tmavém nebi vidět i bez dalekohledu jako mlhavá skvrnka. Kometu najdete až v triedru. Potřebujete ale dát očím čas, aby „zaktivnily“ tyčinky a zároveň aby zornice byly maximálně otevřené a dovolily proniknout do vašeho oka co nejvíce světla ze slabých objektů. Pokud tak neučiníte, jen kouknete takříkajíc „na první dobrou“, zklamání vás nemine. Navíc u mlhavých objektů jako galaxie, mlhoviny, hvězdokupy nebo právě komety musíme vyhlížet periferně – světločivné buňky jsou rozloženy více mimo osu zraku (v té leží tzv. slepá skvrna), takže při přímém pohledu na objekt paradoxně z něho vidíme méně. Zato čipy foťáku nepotřebují žádnou adaptační dobu, ty jsou citlivé v okamžiku, kdy otevřete závěrku. Ani periferní vnímání – čipy jsou citlivé po celé své ploše rovnoměrně. Opět to tedy příroda holt vymyslela v náš neprospěch. Nepodléhejte kouzlu fotek, ale kouzlu vlastní zkušenosti. Fotky odrážejí realitu citlivosti fotoaparátů, nikoliv komplikované citlivosti našich očí za stejných podmínek.
6) Je kometa malá nebo velká na noční obloze? Fotograficky je velká, její ohon dosahuje délky více jak 6° (tedy dvanácti úplňků nasázených vedle sebe). Foťáky to na tmavé obloze odhalí. Oko ale umí uvidět z výše zmíněných důvodů jen nejjasnější část ohonu blízko hlavy komety. Uvidíte tedy spíš protaženou skvrnku s jasnější hlavou (v triedrech). Pozor také na to, jak byly snímky publikované na internetu foceny. Udává se, že na plnoformátový fotoaparát (tedy takový, jehož čip má velikost kinofilmového políčka) spolu s 50mm objektivem se nejvíc přibližuje vnímání lidským okem, pokud jde o perspektivu a úhlovou velikost objektů. Můj snímek vznikl na 70mm objektiv, čili objekty na něm jsou zhruba 1,4x úhlově větší (resp. celá scéna je asi 1,4x přiblížena oproti vnímání lidským okem).
Přikládám snímek v porovnání s tím, jak celou scénu vnímalo moje oko. Připomínám, že na Muráňské planině jsem pozoroval směrem do tmavé oblohy (město Revúca je poměrně malé a izolované, navíc bylo za mými zády), takže jsem měl poměrně tmavé nebe ve směru komety). Jediné, co svítilo, byly reflektory vzdálených aut, které nasvítily mlhu a daly scéně paradoxně hezký fotogenický vzhled. Kometa Pons-Brooks se znovu vrátí až za 71 let.
PPSOP.cz
FOTOKLUBOVNA.cz
#fotowebinare
Zdroj:
Petr Horálek Facebook
Tisková zpráva Fyzikálního ústavu v Opavě a České astronomické společnosti